Recenze – Gears of War Remastered PS5
Ačkoli jsem byl za PS5 verzi moc rád, zároveň se mi do ní příliš nechtělo. Před rokem jsem totiž hrál původní Xbox verzi. Ta byla sice skvělá, ale zároveň neskutečně frustrující. Chyběl jí balanc. Hra byla nekompromisní a především nevyladěná.
Nepřátelé často chodili přímo k vám do krytu a vy jste tak museli v rychlosti všechny postřílet, jinak následoval návrat k velmi špatně nastavenému checkpointu. Často se také stávalo, že se protivníci spawnovali kousek od vás. Pohyb i úskoky byly krkolomné a nepřesné.
Části s netopýry byly až vyloženě frustrující. Člověk se musel držet ve světle, ale stačilo se jen lehce dotknout stínu a následovala okamžitá smrt. Nejvíc jsem však trpěl u finálního bosse. Tam mě slyšelo nadávat sousedstvo v okruhu jednoho kilometru. Boss k vám pomalu kráčel, vydržel neuvěřitelně moc a zároveň jste si museli hlídat, kde je světlo a kde stín, jinak vás netopýři okamžitě sežrali.
Remake a jeho PS5 remaster přinesly velké změny a já si hru užil víc než kdy dřív.
Všechny hlavní neduhy jsou pryč. Části, které měly být těžké, ale kvůli krkolomnosti byly spíš nepřátelské, jsou nyní konečně zábavné. Pohyb i střelba mi přišly výrazně lepší, protože mechaniky více připomínají Gears of War 3.
Nepřátelé se nyní chovají přirozeně, kryjí se a nestává se, že by vám lezli přímo do úkrytu. Finále jsem tentokrát zvládl na první pokus, protože souboj s bossem je lépe vyvážený. Je ale pravda, že tím, jak finále spíš zjednodušili než kompletně předělali, se trochu vytratil původní potenciál a zajímavý nápad.
Netopýři kolem bosse už nemají téměř žádnou šanci a vy můžete sedět za krytem a střílet, dokud nepadne. Pořád je to ale lepší varianta než se trápit kvůli špatně nastavené obtížnosti.
Za zmínku stojí i přidaná a rozšířená poslední mise s obřím Brumakem. Ta v původní Xbox 360 verzi chyběla a objevila se až v PC verzi nebo v remaku. Nejde tedy o úplnou novinku, ale je fajn ji zmínit pro ty, kteří o ní nevědí. Já o ní například neměl tušení a říkal jsem si, že si tenhle úsek vůbec nepamatuji.
Akt 5 původně začínal těsně před finále na vlakovém nádraží. Rozšířená verze vám zabere zhruba hodinu navíc a přidá i nového bosse.
Grafika je skvělá a díky remasteru ještě více vyleštěná. Samotný remake má výrazně lepší cutscény, které jsou filmovější a působí mnohem vymazleněji.
Remake tak vzal už tehdy skvělou hru a ještě ji zdokonalil. Přesto zde mám pár výhrad.
Nevím, jak na tom byla Xbox One verze, ale PS5 remaster má občas zlobivou UI. Protivníci se někdy zaseknou a jen stojí na místě. Vaši parťáci také občas zbytečně padají a musíte je zachraňovat, protože místo krytí pobíhají všude možně.
Bohužel se také trochu vytratilo původní kouzlo temné atmosféry. Ano, hra je stále hodně atmosférická, ale už nemá ten typický art styl. Je možné, že tvůrci nechtěli, aby hra byla úplně bez barev jako tehdy před lety, kdy byl trend šedivých her typu Killzone 2, Resistance nebo inFamous. Kvůli tomu však hra nepůsobí tak pochmurně, což je podle mě zbytečná ztráta.
Příběh remake ponechal beze změn, což je trochu škoda. Nemyslím tím, že by měli něco přepisovat, ale spíše příběh více rozšířit. Pro nováčky může být děj dost matoucí. Hráč má často pocit, že hra začíná uprostřed příběhu nebo že jde o několikátý díl série, a ne o její začátek.
Hra vás jednoduše hodí přímo do centra dění. K dispozici máte jen krátké intro, kde se dozvíte, jak válka začala, a tím to končí. Výsledek nepůsobí komplexně, nejde do detailů ani do zajímavého lore, které by vás opravdu vtáhlo. Dostanete zbraň a splňte rozkaz.
Vydáváte se tak na nebezpečnou cestu hluboko v nepřátelské linii, zcela odříznutí od posil, s jediným cílem, postřílet všechno, co se hne. Jde spíše o testosteronovou akci, kde se nad dějem příliš nepřemýšlí. Vlastně ani pořádně nevíte, kdo je hlavní postava, za co seděla a proč ji jedni lidé milují a druzí nenávidí.
Autoři si sice hrají s náznaky a lehce hráče navádějí. Marcus Fenix je považován za zrádce, který si měl odsedět čtyřicet let, ale zároveň o něm lidé mluví jako o hrdinovi. Marcus chová k lidem respekt, ale ke svému generálovi se nechová úplně vřele a rozkazy neplní bezmyšlenkovitě. Bylo zábavné si klást otázku, kdo vlastně je, jenže ani na samotném konci se odpovědí nedočkáte.
To by nebyl takový problém, kdyby existovala jistota pokračování. Jenže pokud by hra tehdy neuspěla a druhý díl by nevznikl, hráč by zůstal bez odpovědí. Ačkoli dnes máme celou trilogii i další díly, PS5 hráči mohou být ochuzeni. Pokud nevznikne remaster dalších dílů nebo chystaný E-Day jako prequel, může první díl působit až zbytečně ploše.
Výprava je ale skvělá a hra vás zavede do různorodých lokací, které se vždy snaží být něčím odlišné. Čeká vás pět aktů rozdělených do několika kapitol a jde o smršť brutální akce, která si na nic nehraje.
Akt 1 může z hlediska děje působit hodně řízeně, protože jste povoláni jako záchranný tým a máte odrážet vlny nepřátel ve městě. Brzy se ale vše pokazí a váš čtyřčlenný tým zůstane jediným přeživším, který se brodí zničeným městem a snaží se splnit rozkaz a hlavně přežít.
Kvůli tomu budete čelit opravdu šíleným a nebezpečným nástrahám. Výborný je například Akt 2, kde hledáte auto pro rychlejší transport, ale to, co na vás čeká hluboko ve městě, by čekal málokdo. Zde se klasická akce prolíná s hororem.
Celá hra je obecně protkaná hororovými prvky, i když se vyloženě bát nebudete, až na pár výjimek. Setkáte se také se zbytky civilizace a uvidíte, jak si lidé na této planetě žili. Kvůli plochému příběhu se ale hráč nedočkáte velkých detailů.
Akt 3 se mi líbil asi nejméně. Zhruba do poloviny se zde hodně mluví a přestřelek není tolik, což podkopává to, čím hra chce být, tedy rychlou akcí. Až v druhé polovině se tempo zvedne a hra začne být opět zábavnější. Atmosféra je ale pěkná po celou dobu a autoři si s ní umí dobře hrát.
Finální Akt 5 s Brumakem dokáže být napínavý, i když by si zasloužil více prostoru. Brumak je většinu času spíš někde na pozadí, přesto mě jako boss bavil.
Závěr by si zasloužil krátký epilog, který by konec trochu lépe uzavřel. Ano, poslední minuta láká na další díl, ale chtělo by to o něco víc. Jak hra rychle a bez vysvětlení začala, tak i rychle končí.
Postav zde není mnoho a většina dění se točí kolem čtyřčlenného týmu. Marcus Fenix je neústupný a tvrdý veterán COG, který se po propuštění z vězení znovu stává lídrem. Dominic Santiago je jeho věrný přítel, jenž do drsného světa přináší lidskost. Augustus Cole Train Cole je hlučný, energický a věčně nabuzený bývalý sportovec, který dokáže zvednout náladu i v těch nejtemnějších chvílích. Čtveřici doplňuje Damon Baird, technicky nadaný, chytrý, ale sarkastický a protivný jedinec, jehož znalosti často zachraňují situaci.
Mezi postavami funguje dobrá chemie a jejich hlášky i rýpání působí přirozeně. Nejsou ale nijak komplexní, což vlastně ani nemusí. Škoda je jen toho, že mezi nimi chybí větší napětí. Nabízelo se hlavně mezi Marcusem a Bairdem při jejich prvním setkání, ale to rychle vyšumí.
Marcus je jasný lídr a nejzkušenější člen týmu.
Baird je nepostradatelný technik, mimořádně chytrý a technicky nadaný, ale zároveň neustále podrážděný, cynický a sarkastický. Právě jeho vztek, ostrý jazyk a inteligence z něj dělají jednu z nejvýraznějších postav hned vedle Marcuse.
Slabší je Dom, který funguje hlavně jako Marcusova opora, ale nemá nějak úderné a zapamatovatelné akčí scény, což je škoda. Avšak ta přatelská chemie tam je dost znát.
Cole je vtipálek a blázen, ale jeho šílenost, která by mohla víc pomáhat skupině, je v příběhu využita jen minimálně.
Pak je tu ještě Anya Stroud, která týmu pomáhá přes vysílačku. Fyzicky se objeví jen jednou, ale i dvě krátké scény stačí k tomu, aby bylo jasné, jaký má vztah s Marcusem a že se Anya dokáže udržet chladnou i v krizových situacích.
Autoři si uvědomují, že tvoří hlavně akční hru, kde příběh slouží jako vysvětlení dění. Do akce se dostanete dvě až tři minuty po úvodní cutscéně. Žádná omáčka, rychle na věc. Struktura hry je postavena na přechodu z akce do akce, ale lokace nepůsobí jako arény a vše funguje přirozeně.
Zbraní není mnoho, ale každá má své využití. Důraz je kladen na krytí a přesnou střelbu. Najdete zde samopaly, brokovnice, pistole, revolver, sniperku, raketomety i luk s výbušnými šípy. Granáty lze využít i takticky, například k zasypání děr, ze kterých lezou Locusti.
Zbraň na blízko je jedna, ikonická motorová pila. Pocit z jejího použití je skvělý, ale animace rozřezávání občas zlobí a nepůsobí úplně přesvědčivě.
Každý akt obsahuje i originální herní prvky, které oživují hratelnost. Práce se světlem proti netopýrům, jízda s reflektory, rozpadávající se mosty nebo jiné drobné mechaniky.
Systém krytí funguje výborně, pohyb je plynulý a ovládání díky remaku výrazně lepší. Sprint v pravém slova smyslu zde není, jde spíše o rychlý pohyb v podřepu, který dává smysl hlavně v přestřelkách.
Hra vás nevede za ručičku, ale díky lineárnímu designu není těžké pochopit, co dělat. Narazíte i na několik bossů, včetně puzzle soubojů, které jsou originální, i když po odhalení řešení už nejsou příliš nebezpečné.
Hra není dlouhá a pět aktů uteče velmi rychle. Klidně bych snesl ještě jeden navíc.
Soundtrack je vynikající. Orchestrální hudba skvěle podporuje chaos na bojišti, ale umí být i temná a pochmurná. Ikonický hlavní motiv v menu dodnes patří k tomu nejlepšímu, co série nabídla.
Gears of War pro mě byl silný akční zážitek a okamžitě chci pokračování. Hra je krátká, jednoduchá, ale zatraceně chytlavá. A přesně o to jde.
