První dojmy z Little Nightmares III: Obavy stranou?
Na Little Nightmares III tentokrát pracuje studio Supermassive Games, a to úplně samo. Tarsier Studios, původní autoři prvních dvou dílů i DLC, už na sérii nepracují a posunuli se k jiným projektům. Bál jsem se, že s jejich odchodem zmizí i typická „DNA“, která dělala hry tak výjimečné. Upřímně, první ukázky a videa mě spíš utvrzovala v obavách, že se styl ztratí.Když jsem se ale dozvěděl o dostupném demu, neváhal jsem ani minutu. Okamžitě jsem ho stáhl a pustil se do hraní. A jaké jsou moje dojmy?
Hlavní znělka v menu je opravdu povedená. I když podle mě nemá takovou údernost jako u druhého dílu, nese v sobě typické Little Nightmares DNA. Líbí se mi, jak je zpočátku pomalá a tichá, ale postupně graduje, a rozhodně stojí za poslech.
K dispozici je zřejmě úvodní mise, která byla zároveň úplně první ukázkou gameplaye, kterou jsme mohli před časem vidět.Odehrává se v poušti a svou barvou, světlem i prostředím se výrazně liší od klasických lokací z předchozích dílů. Přiznám se, že jsem si tehdy říkal, jak to celé bude fungovat. Z videí mě to příliš nepřesvědčilo, podobně jako netradiční protivník v podobě obří panenky. Nakonec jsem ale odcházel nadšený.
Prvních pár vteřin ze hry už v hráči nastavuje tísnivou náladu. Díváme se na cosi, co připomíná zrcadlo, které nás láká do temné a tajemné záhady.Hned poté se probouzí jedna z hlavních postav, které pomáhá na nohy další hrdina. Už samotný pohled, který si vymění, hodně napoví o jejich vztahu. Víte, že si budou krýt záda a pomáhat navzájem. To vše za doprovodu tísnivé hudby, jejíž zvuk připomíná hrací skříňku.
Na samém začátku mě čekala menší prostorová hádanka, pro sérii typická a jedna z hlavních mechanik. Potřeboval jsem se dostat na druhou plošinu, která však byla odsunuta na opačnou stranu. Ačkoli jsem chápal, jakým mechanismem ji mám přivolat, netušil jsem, jak přesně to provést. Hra sice vysvětluje ovládání i základní principy, ale tady se nápověda objevila až po minutě, což je problém, zvlášť když jde o novou herní mechaniku pro třetí díl, která se v sérii objevuje poprvé: vytahování a používání vlastních zbraní.
Dříve jsme sice mohli používat sekeru nebo kladivo, ale to sloužilo jen k rozbití dveří či nepřátel a následně se odhodilo. Tentokrát má každá postava svou vlastní zbraň. Jeden hrdina disponuje lukem, s ním lze sestřelovat vzdálené mechanismy, které například přivolají plošinu, přetrhnout provaz držící bednu nebo zasáhnout nepřítele. Druhá postava zase ovládá klíč, který se dá využít nejen k boření zdí a dveří, ale také jako improvizovaná páka. Tu zasunete do mechanismu, zatáhnete a uvedete stroj do chodu, třeba spustíte výtah směrem vzhůru. V boji pak poslouží k dorážení protivníků, které jste předtím zasáhli lukem.
Hned poté se ocitáte v poušti zmítané písečnou bouří. Scéna působí spíše filmově, ale doprovází ji skvělý ambientní soundtrack, díky kterému se mi okamžitě vryl do paměti.
Pak už začíná cesta skrze ruiny měst v poušti, kde narážíte na různé sochy. Jak asi tušíte, nejde jen o obyčejné kamenné postavy, ale spíše o zakleté lidi.
V této lokaci se objevují klasické prostorové hádanky. Někdy musíte odsunout bednu, za kterou se skrývá díra, jindy shodit objekt, který vám pomůže dostat se na nepřístupná místa. Občas zase hledáte poškozené dveře či zeď, které lze rozbít klíčem, nebo odsunout pomocí dvou postav. Samozřejmě tu nechybí ani komplexnější rébusy, kde je nutná spolupráce obou hrdinů.
Je znát, že hra podporuje kooperativní hraní, ale ne v negativním smyslu. Naopak: design lokací a rozdělení rolí působí zábavně jak pro dvojici hráčů, tak i pro jednoho. Zatím to funguje skvěle.
Umělá inteligence parťáka se chová překvapivě dobře. Pomáhá přesně tam, kde má, občas dokonce naznačí, kdy je čas utíkat. Není to jen „pes běhající za vámi“, dokáže reagovat sám a snaží se vyhnout nebezpečí.
Zaujala mě i jedna hádanka s padacími dveřmi. Na první pohled si člověk ani nevšimne, že jde skutečně o padací mechanismus. Vypadají jako obyčejná podlaha. Nechtěly se otevřít, a tak museli oba hrdinové skočit naprosto synchronně a s dostatečnou razancí, aby je prorazili a propadli se dál. Bylo to překvapivé řešení, které pěkně ozvláštnilo tempo hry.
Co však působilo dost zvláštně, byly zabarikádované dveře. Zajišťovala je tři velká prkna, ale abyste mohli pokračovat dál, stačilo vyrvat jen jedno. Přitom mezery mezi zbývajícími prkny byly větší než samotné postavy, takže by jimi bez problémů prošly. Tenhle detail působil trochu hloupě a vývojáři si na něm klidně mohli dát víc záležet.
Další zajímavou novinkou jsou deštníky. Lze je využít k tomu, abyste se pomocí stoupající páry dostali do výšek, kam byste se jinak bez schodů či žebříku nedostali. Demo ale jasně ukázalo, že nejde jen o jednoduchou pomůcku. Deštníky mají plnohodnotné využití. Slouží například jako padák při skoku dolů, a objevují se i pasáže, kde vás pára táhne vzhůru, zatímco vy potřebujete naopak klesat. V takových chvílích musíte deštník zavřít, chvíli padat a pak ho znovu rozevřít, abyste přesně dosedli tam, kam potřebujete. Tento nápad mě opravdu potěšil a v praxi funguje výborně.
Za nedlouho se setkáte s prvním nepřítelem, zmíněnou obří panenkou, která je vzhledově opravdu odpudivá. Objeví se navíc nečekaně a dost hororovým způsobem, takže vás několikrát dostane do úzkých.
To je také vhodný moment zmínit stealth. V této pasáži se myslím objevil jen jednou. Musíte se vyhýbat světlu, které by vás pravděpodobně proměnilo v kámen. Bylo tedy nutné schovávat se za sloupy a sochy. Cílem však nebylo dostat se na druhou stranu místnosti. Omylem jsem šlápl na jeden mechanismus, který celou síň proměnil ve výtah a svezl nás dolů. To nám nakonec zachránilo život, protože panenka urvala sloup a zasypala celý prostor.
Na útěk dojde celkem dvakrát a i tentokrát působí pasáže naprosto nekompromisně. To jsem na sérii vždy trochu kritizoval. Stačí drobná chyba, chvilka nepochopení nebo nepozornosti a okamžitě se vracíte k checkpointu. Na druhou stranu právě díky tomu neustále cítíte, že jste ve skutečném nebezpečí. Hrozivá scéna, podpořená adrenalinovým tempem, funguje přesně tak, jak má.
Kromě panenky narazíte i na menší hrozbu.V jedné scéně jsem si všiml podivných kulatých objektů na zemi a říkal si, co to vlastně je. Vzít je nešlo, takže pro puzzle zjevně důležité nebyly. Jen na ně šlo šlápnout. Brzy se ale ukázalo, že jde o vajíčka létajících brouků, kteří na vás po chvíli začnou útočit.
Tato pasáž mi dala docela zabrat, protože jsem zpočátku netušil, jak poznat, který z okřídlených tvorů se na mě právě chystá. Bránit se musíte lukem, jímž brouky sestřelíte. Samotné zaměřování je automatické a platí to jak pro nepřátele, tak pro objekty, což v boji není vždy ideální a chvíli mi trvalo si na to zvyknout.
Sestřelení brouka ale ještě neznamená jeho konec. Musí přijít druhá postava s klíčem a dorazit ho. Jenže právě v tom je háček: hrdina s klíčem se nedokáže bránit a stává se tak snadným terčem pro další nálety. Proto musíte chránit i svého parťáka, jinak to celé skončí rychle špatně.
Konec kapitoly dokáže pořádně nalákat. Je stejně záhadný jako její začátek. Ještě před samotným závěrem ale narazíte na docela nepříjemnou scénu s obřím miminem, kde se konečně odhalí jeho ohavná tvář. Na závěr se pak barvami i atmosférou vracíte k prostředí, na které jste zvyklí.
Design hádanek i samotných lokací je velmi povedený a srozumitelný. Občas je potřeba na chvíli zapojit hlavu, což ale působí přirozeně a příjemně, řešení se dá vždy najít pomocí logiky a rozmístění objektů. Ostřílení hráči Little Nightmares navíc dobře vědí, jak určité věci fungují, i když se na první pohled mohou tvářit jinak. Atmosféra je skvělá, podpořená temným a melancholickým ambientním soundtrackem. Grafika se mi rovněž velmi líbila a celé to působí přesně tím „little-nightmares“ dojmem, který dobře znám. Nemohl jsem se od toho odtrhnout. Přesto mám stále trochu obavy z příběhu, který by mohl být pro sérii zbytečný. Každý díl, včetně DLC, dosud poskládal určité střípky dohromady. Doufám tedy, že i třetí díl najde smysl své existence a do celku zapadne.
